Co je podstatou duchovní praktiky „Lotosový květ?“
Jedním z nejstarších nástrojů je duchovní praktika „Lotosový květ“ popsaná v knihách Anastasie Novych. Praktikující se snaží odstranit jakékoliv myšlenky a zaměřit veškerou svoji pozornost na pěstování vnitřní květinky a naplnit ji světlem čistoty a lásky. V průběhu dne je důležité udržovat tuto květinku, nenechat vnitřní světlo uhasínat v negativních myšlenkách nebo emocích. Jak nejlépe dokážeme, s čistým úmyslem, projevujeme lásku k Bohu. Postupně tím člověk začíná nepřetržitě žít, ochraňovat to jako tu největší cennost, vkládat upřímnou lásku do Duše a dostávat od ní odezvu.
Vědomí rozptyluje a podsouvá množství otázek. Jak generovat lásku? Jak zastavit tok myšlenek? Je potřeba bojovat s myšlenkami? Nikol si je jistá, že pokud se nepokusíš vykonávat duchovní praktiku, nenajdeš odpovědi a rady přátel ti moc nepomohou. Pouze tím, že utržíš svoje vlastní boule, upadneš a znovu se zvedneš, můžeš získat své vlastní cenné zkušenosti. Nebát se zkoušet a důvěřovat Duchovnímu Světu, projevovat lásku tak, jak umíš, – a všechno se podaří. Prostě zaměřit svoji pozornost na tu jiskřivou radost, která tryská uvnitř tebe a která tě naplňuje a dává křídla.
Vědomí se postupně stává ovladatelnějším a osobnost získává určitý stupeň svobody, protože veškerou pozornost směřuje na generování bezpodmínečné lásky a na radost z odezvy Duchovního Světa. Je těžké představit si dokonce větší radost a potěšení, protože to je to nejlepší, co lze v životě zažít. Po takovém blahodárném naplnění člověk nesouhlasí s menším. Prostě tím začíná neustále žít a přísně sledovat své vědomí, aby neztratil kontakt se svou Duší.
Kráčejícím po duchovní cestě velmi pomáhá během dne Agapitova modlitba, aby nevěnovali pozornost myšlenkám a obrazům. Když systém neodbytně nabízí obrázky, může se modlitba pronášet nahlas nebo potichu pro sebe, anebo je možné písmena modlitby myšlenkovitě „tisknout“ a očišťovat vědomí od nepotřebných myšlenek.
Jak zachovat stav blaženosti během dne?
Je užitečné zaměstnávat své vědomí na procházce nebo v dopravě pozorováním přírody a okukováním lidí, ale bez hodnocení událostí. Když je vědomí zaneprázdněné, je pro osobnost snazší ponořit se do vnitřních pocitů spojení s Duchovním Světem. Když je hlavním cílem člověka splynutí s Duší, pak na sobě neustále pracuje, generuje a získává tuto vnitřní lásku. Každá sekunda života je zaměstnána činností ve směru tohoto hlavního cíle – a to je duchovní cesta.
Přichází pochopení, že jsme do tohoto světa nepřišli pro získání iluzorních pozemských statků, ale proto, abychom se naučili milovat a přinášet užitek Duchovnímu Světu. Jsme přeplněni vděčností za tu šanci, kterou nám dal Bůh, za šanci vrátit se domů, do světa Boha, do Duchovního Světa.