V dnešním videu by se Alena chtěla podělit o svá pochopení toho, co je práce na sobě.
Každý ví, že pokud chceš Žít, musíš na sobě pracovat. Ale Alena tomu úplně nerozuměla. V jejím vědomí byly takové otázky: „No přece jen? Tak co? Dejte návod, nějaký postup. Co je třeba dělat? Udělám to. Jenže návod tu byl, byl celé ty roky na očích, ale Alena ho neviděla a, dá se říct ještě přesněji, nedoceňovala. Existují tři etapy práce na sobě:
- První etapou je kontrola myšlenek.
- Druhou etapou je nácvik duchovních praktik.
- Třetí etapou je kultivace vnitřních hlubokých pocitů a stálé setrvávání v nich.
Alena to všechno chápala, znala to a dělala, ale pravděpodobně to nedělala na 100%, což bylo nutné.
Alena kontrolovala své myšlenky, ale čas od času dovolila svému vědomí mít navrch, to pak převzalo iniciativu a ona poslouchala své myšlenky. Někdy se jí z toho zhoršila nálada a vnitřní stav.
Alena vstupovala do boje, aby se vrátila k pocitům, bojovala za svůj stav. To však byla chyba, protože nebylo třeba bojovat, bylo pouze nutné odmítnout negativní myšlenky.
Alena chápala, že o tom I. M. Danilov v pořadech neustále mluvil, že to vše bylo napsáno v knihách Anastasie Novych. Ale jí se etapa kontroly myšlenek nezdála tak důležitá a prioritní. To znamená, že kontrola myšlenek jakoby je, ale důležité jsou duchovní praktiky a hluboké pocity. Alena však nechápala, že nejdůležitější při práci na sobě je první krok, první hluboké pochopení důležitosti kontroly vědomí, tj. disciplína myšlenek.
Vědomí bude určitě chtít zaměnit a přesměrovat pozornost na disciplínu těla. Pracovat, něco dělat, to je sice dobré, ale disciplína myšlenek je nejdůležitější.
Kontrolovat myšlenky, jak Alena pochopila, to neznamená, že je potřeba jim pořád naslouchat – co má v hlavě, co teď slyší, jaké myšlenky přicházejí, dobré nebo špatné – to není nutné dělat. Prostě je třeba odsekávat všechno, co je negativní, absolutně všechno.
I když její vědomí cítilo hrůzu, Alena si zároveň uvědomovala, že je uvnitř šťastná a že je Živá. Jasně cítila, že to není její strach, a proto věděla, že je na správné cestě. Byla vděčná Bohu, Duchovnímu Světu za to, že jí přicházejí tak hluboká pochopení.
Pokud začneme kontrolovat své myšlenky, nemůžeme být a priori špatným člověkem. Alena si uvědomila, že dokonce jedna negativní myšlenka ji může připravit o Život, pochopila tuto odpovědnost, že její Život závisí na disciplíně a ovládání myšlenek. Toto je první a nejdůležitější etapa práce na sobě, kterou podceňovala.
Je velmi zajímavé sledovat a zaznamenávat, jak myšlenky přicházejí. S negativními myšlenkami není třeba bojovat, stačí si říci: „Vzdávám se negativních myšlenek. Potřebuji jen štěstí a lásku, jen dobré a laskavé.“